Plátno, na kterém nic není. Je to jen materiál, jen jen. Nic. Horror vacui. A pak přijde ten okamžik, kterým se všechno mění. Ten první dotyk štětce. Už to není materiál. Už je to obraz, který vstupuje do tajemného, důvěrného vztahu umělce a jeho matérie. Něčeho, co - pokud všechno klapne - nakonec bude dílem, existujícím navždy. A právě teď je ta poslední sekunda před tou první, s níž materiál vstoupí do dynamického procesu tvoření.